Při vyslovení slova léčba v případě kýly defakto hovoříme o operaci. Konzervativně sice lze u pacientů, kteří z nějakého důvodu nemohou nebo nechtějí operaci podstoupit přistoupit k nošení kýlního pásu. Avšak tato metoda je poměrně neúčinná a z dlouhodobého pohledu nemůže zamezit zvětšování kýly.
Operace se dle druhu kýly a její velikosti provádí klasickou nebo laparoskopickou cestou. Cílem hernioplastiky je obsah kýlního vaku vrátit na původní místo v dutině břišní a následně opravit oslabené místo branky. U menšího defektu je to řešeno kombinovaným sešitím okrajů rány k sobě. U klasické operace se udává riziko recidivy kýly kolem 10%. Dojde-li tedy k jejímu opětovnému vychlípnutí, je při následující operaci oblast branky zpevněna syntetickou síťkou.
V případě tříselné a stehenní kýly lze uvažovat o provedení laparoskopického zákroku. Oproti klasické operaci má řadu výhod. Z estetického hlediska zanechává jen velmi malé jizvy, je šetrnější a tedy vyžaduje kratší rekonvalescenci a riziko recidivy klesá k hranici 1%. K operaci se přistupuje v celkové anestezii. Prvním krokem je naplnění břišní dutiny plynem CO2. Poté se provedou řezy o velikosti 1 až 2 centimetry, jimiž se zavede kamera a operační nástroje. Doba rekonvalescence se v případě laparoskopie pohybuje kolem 4 týdnů, u klasické operace je doba pracovní neschopnosti dvojnásobná. Po celou tuto dobu je nutné se vyvarovat zvýšené zátěže.
Kapitolu samu o sobě tvoří léčba brániční kýly. Zpočátku se u ní uplatňuje metoda konzervativní léčby, jenž spočívá v užívání léků na tlumení tvorby žaludečních kyselin, čímž se docílí jejich správného přechodu mezi žaludkem a jícnem. K operačnímu zákroku se přistupuje povětšinou až v okamžiku, kdy hrozí riziko vzniku komplikací. Zákrok se provádí laparoskopicky. Krom uzavření otvoru v bránici při něm chirurg zafixuje žaludek ve správné pozici.